Po třicetileté válce

Následujícím majitelem statku se stal Vilém Lukavský z Řeneč, způsob nabytí však zaznamenaný nemáme. Vilém Lukavský pak Podmokly 26. března 1648³ prodává Adamu Vilémovi Voprchovi z Uračova za 2 350 kop míšeňských grošů. Voprcha byl původně domažlickým měšťanem, jemuž císař Rudolf II. udělil listinou, vydanou v Praze 24. července 1604, erb a predikát z Uračova⁵. Do Sušice se přiženil k významné místní měšťanské rodině Kabátů a zapojil se do tamního veřejného života. Pro koupi statku využil finančních prostředků, získaných obratnými finančními transakcemi, prováděnými za války³, ostatně i investice do deskového majetku byla z jeho strany nepochybně promyšleným způsobem, jak prostředky vhodně uložit. Podmokelský statek nevyužíval jako rezidenční sídlo pro sebe či svou rodinu, nicméně není vyloučeno, že jeho přičiněním došlo k usazování prvních židovských rodin, původem ze Sušice, na podmokelském panství. Ty se v Podmoklech měly usadit, dle pozdějšího svědectví správce statku⁶, právě v období po konci třicetileté války a doplnění personálního obsazení usedlosti mohlo být dobrým důvodem k jejich přistěhování. V Sušici lze dle všeho hledat i kořeny mlynářského rodu Lazarů, kterému se ještě budeme věnovat podrobněji a jehož potomky můžeme v Podmoklech dodnes potkat, a absence zmínky o vrchnostenském či jiném podmokelském mlýně v záznamech berní ruly⁷ k roku 1654 nasvědčuje tomu, že i v založení mlýna můžeme spatřovat aktivity Adama Voprchy. Jeho životní pouť skončila roku 1661 a byl pohřben na hřbitově při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Sušici, dnes můžeme jeho náhrobní kámen najít v interiéru kostela.

Voprchovi synové ale buď o další zvelebování statku zájem neměli, nebo se nedokázali dohodnout na majetkovém rozdělení, a 2. května 1675³ celou podmokelskou usedlost prodali Janu Jaroslavu Dlouhoveskému z Dlouhé Vsi za cenu 2 000 zl. Jan Jaroslav zde v té době již nějaký čas žil, zřejmě měl statek původně pronajatý jako sídlo pro svou rodinu. Narodili se zde oba jeho synové, prvorozený Jaroslav Jiří Matěj (*25. února 1672⁸), jemuž byl kmotrem dědeček Jiří Mikuláš Dlouhoveský z Dlouhé Vsi, společně s kadešickým sedlákem Václavem Čubou a manželi Lepenkovými z Dobršína, nejmladší Adam Florian (*19. února 1674⁸), jehož kmotři byli pan Jaroslav Florian Švihovský ze Švihova, Petr, svobodný pán z Říčan na Mačicích a paní Magdaléna Tomková z Mlázov, i dcera Františka Amabilie Apolonie (*13. února 1673⁸), jež se jako jediná v dospělosti úspěšně provdala, a to do rodiny Rosenthal. Matkou všech dětí byla první manželka Eva Eufrosina Běšinka z Běšin, s druhou ženou, Benignou Dorothou z Hekingu již Jan Jaroslav žádné děti neměl. Oba synové však zemřeli ještě před svým otcem, jehož smrtí tak po meči vymřela zavlekovská větev Dlouhoveských. V té době však tato rodina již v podmokelském statku nežila, Jan Jaroslav prodal Podmokly nedlouho po koupi, 31. května 1676, ovdovělé Ludmille Františce Sobětické ze Sobětic³ za 2450 zl. Dlouhoveští zřejmě odešli na panství Hradiště, malebné místo mezi Klatovy a Kolincem, kde se zdržovali do jeho prodeje roku 1683.

Ludmilla Sobětická vlastnila Podmokly následujících 20 let, v roce 1678 (6. února⁸) se v albrechtickém kostele znova provdala za rodového šlechtice Martina Josepha Vosického, vojenského důstojníka. Ještě téhož roku se manželům narodilo dítě, které však bezprostředně po svém narození, 27. října 1678⁸, zemřelo. O dalších dětech tohoto šlechtického páru nemáme zprávy. Roku 1696 Ludmilla hospodářství prodala Františku Eusebiovi Khuenovi z Lichtenbergu, který je zanedlouho také prodává, a to Václavu Mikuláši Sobětickému³ ze Sobětic. Roku 1715 byly Podmokly opět prodány, smlouvou ze 17. ledna přešel statek do vlastnictví Jana Jiřího barona Schumanna, majitele statku Dlouhá Ves, za 4 800 zl. Ten ho převedl svému synovi Janu Maxmiliánovi, ale kvůli synovým finančním potížím se statek navrátil zpět a 24. února 1729 byl prodán za 10 000 zl. Anně Antonii Mařanové Bohdanecké z Hodkova na Horním Staňkově³. Anna se podruhé vdala a již jako Grünerspergová z Grünerspergu posléze podmokelský statek prodala Janu Václavu von Puteani. Tento obchod byl uzavřen 7. července 1747 a kupní cena činila 7000 zl.³