O Podmoklech

Datace první písemné zmínky o vesnici Podmokly se tradičně váže k roku 1045, kdy byly Podmokly, spolu s mnohými dalšími statky, blízkými i vzdálenějšími, českým knížetem Břetislavem I. darovány břevnovskému klášteru¹ a dostaly se tak do majetku benediktinského řádu. Lze se tedy domnívat, že do té doby ves podléhala přímo správě českého knížectví. Naše povědomost o tomto majetkovém převodu ovšem pochází z pozdějšího falza, originální dokument dochovaný nezůstal. Benediktinští mniši vybudovali v Nezamyslicích, jedné z darovaných vesnic, újezdní klášter, z něhož své prácheňské majetky spravovali. Takové uspořádání se, zřejmě v různém rozsahu pro jednotlivé vsi, udrželo až do bouřlivé doby husitských válek, kdy byl klášter při prvním Žižkově tažení na Rabí vypleněn a mniši upáleni. Po této události již nikdy obnoven nebyl a klášterní majetek byl postupem času rozdroben uchvatiteli z řad šlechticů i měst. Podmokly přitom patřily k těm lokalitám, které již v předhusitských dobách byly děleny na části, podléhající různým majitelům, mezi nimiž dominovalo město Sušice² a všechny detaily těchto dynamických majetkových převodů již dnes nejsou zřejmé. Pro nás, z hlediska budoucího vzniku židovského osídlení, je však nejzajímavější osud toho dílu, na němž vykrystalizoval pozdější deskový statek. Tento díl, po mnohých předchozích peripetiích, byl sušickými konšely odevzdán králi 1. srpna 1547 jako součást trestu za účast ve stavovském odboji proti Ferdinandu I.³ Již v roce 1551 byl tento díl Podmokel součástí prodeje, jímž z královské držby přešly původně sušické majetky do rukou vimperského a kašperskohorského hejtmana Kašpara Eichhorna³ z Reichenbachu. Nový majitel ještě do své smrti roku 1559 stihl zastavit tento díl Podmokel Kryštofu Kocovi z Dobrše, právo vyplatit ho získal, jak nás informují cedule dílčí^3,4 z 8. února 1561, starší z dědiců, Martin Eichhorn z Reichenbachu. Toto své právo zřejmě záhy naplnil a na získaném podmokelském pozemku vystavěl své nové sídlo. Jeho manželkou se stala Kateřina Březská z Ploskovic, jež pocházela z blízkých Mačic³, a měli celkem tři děti, Evu, Jana a Ludmilu. Jan později užívá predikát na Podmoklech, jeho další osud ale není zřejmý a na Podmoklech roku 1599 sedí jeho sestra Ludmila, provdaná za Jana Jindřicha Cíla ze Svojšic, jemuž také převedla své jmění, včetně podmokelského statku. Ten zůstal v jeho držení minimálně do období po roce 1615, ke kterémuž datu přiznával 5 poddaných sedláků³.