O podmokelském mlýně

Nejstarší matriční zmínkou, díky níž můžeme dovozovat, že přímo v Podmoklech již mohl být provozován mlýn, je zápis o narození Simona, syna Jana Molitora a jeho ženy Marie¹ z 19. října 1679. Svědkové a kmotři Simon Martan, Pavel Kratell a Margaretha Schlechtová se v tomto případě rekrutovali z řad podmokelských starousedlíků, nasvědčuje to tedy spíše tomu, že mlynář (Mlynář?) a jeho rodina náležela k tamnímu sociálnímu okruhu a s místními sedláky se znali již delší dobu. Mohlo se jednat o příslušníka kadešické rodiny Mlynářů, jež dle soupisu berní ruly² v roce 1654 vlastnila mlýn o jednom kole, který využil příležitosti, nabízející se v sousední vesnici, nelze vyloučit ani možnost, že se jednalo jen o přízvisko, odrážející povolání a nikoli příbuzenské vazby, jak bylo v daném období běžné. Je ale poměrně pravděpodobné, že celá tato mlynářská rodina podlehla onemocnění při epidemii moru, postihnuvší zemi roku 1680, byť zápis o úmrtí ze 14. května 1680¹ nacházíme jen pro malého Simona. Není možné vysledovat ani konkrétní návaznost na rodinu Lazarů, která je na podmokelském mlýně doložena zhruba o jedno až dvě desetiletí později a jejíž potomci jsou držiteli mlýna po dobu dalších století.

Příjmení Lazar máme u podmokelských mlynářů poprvé doloženo zápisem o narození Antonína, syna Jiřího Lazara a jeho ženy Marianny ze 7. ledna 1696¹. Více zpráv o těchto rodičích není, nevíme ani, jaký vztah měl Jiří k prakticky současně doložené rodině Josefa Lazara, jenž dal vzniknout celému dalšímu rodu, případně, nejedná-li se o chybný zápis jména otce dítěte. O Antonínovi nicméně víme, že zemřel v jedenadvaceti letech a 24. března 1717 byl pohřben na albrechtickém hřbitově³. Josef Lazar a jeho žena Marianna jsou také výslovně uváděni jako mlynáři a v Podmoklech se jim narodily 4 děti. Prvním byl Fabian Mathias, narozený 9. ledna roku 1700³, jehož kmotry byli pánové Jakub František Michalobetz a Jan Schifter, oba sušičtí konšelé, a paní Kateřina Weisenregnerová, sušická měšťanka. O osudu tohoto potomka nemáme žádné další zprávy, nejspíše zemřel již v raném dětském věku. Za zmínku ovšem stojí výběr svědků křtu a kmotrů, z něhož je jasně patrná společenská vazba na Sušici a její měšťanstvo, nikoliv na Podmokly, a můžeme tedy předpokládat, že rodina měla původ právě v Sušici. Druhý syn Josepha Lazara byl dle matričního zápisu 20. srpna 1702 pokřtěn jako Václav³ (Wenceslaus), v tomto případě se však nejspíše jedná o omyl zapisovatele, neboť veškeré další písemnosti považují za dědice mlynářské živnosti v Podmoklech Vojtěcha (Adalberta), o jehož narození není v příslušné matrice žádná zmínka. Naopak jméno Václav přináleží mladšímu bratru jmenovaného, jenž se narodil 9. dubna 1704³. Svědci a kmotrové jsou u všech výše uvedených bratrů totožní, malou obměnu najdeme jen u nejmladšího dítěte Lazarových, Evy Cathariny, narozené 21. září 1707³, kdy svědkyní křtu byla paní Catharina Weisenregnerová, kmotry pak pan Antonín Pavel Weisenregner a paní Marie Michalobetzová, všichni sušičtí měšťané.

Kromě těchto dětí k rodině Lazarů patřila i dcera Dorothea, kterou ovšem mezi zápisy křtů z Albrechtic nenacházíme, je tedy otázkou, zda se narodila již před příchodem rodiny do Podmokel, nebo zda se jedná jen o další záznamovou nekázeň. Dorotheu Lazarovou tedy potkáváme až v okamžiku jejího sňatku s podmokelským dědicem selského statku Jiřím Šlechtou, který se konal 14. prosince 1723³ za přítomnosti svědků Václava Martana a Matěje Míčky, podmokelských sedláků. Z tohoto manželství je známo narození pěti dětí, z nichž nejméně dvě nejstarší zemřely ve velmi nízkém věku (Marianna *17. září 1724, Matouš *2. ledna 1727³), osud dvou dalších neznáme (Rosina *18. března 1729, Josef *16. března 1732²) a nejmladší Marianna (*12. května 1734) se v jedenatřiceti letech provdala za Josefa Kotála, narozeného 15. ledna 1730³, syna Martina a Christiny z horního Kotálovského dvora. Jelikož další osudy této vedlejší rodinné větve jsou více než zajímavé, věnujeme jim samostatný příspěvek ZDE. 

Podmokelský mlynář a otec rodiny Josef Lazar zemřel 8. dubna 1737, jeho žena Marianna ho o dva měsíce předešla a na věčnost se odebrala již 5. února 1737.³ Oba manželé jsou pohřbeni na albrechtickém hřbitově při kostele sv. Petra a Pavla, přesné místo uložení však již v dnešní době není možno lokalizovat.

Vrátíme-li se ale do mlýna k potomkům první generace Lazarů, vidíme, že nejen ze mlýna na statek, ale i v opačném směru putovala nevěsta, v tomto případě Marianna, dcera Jakuba Šlechty, jež se provdala za Vojtěcha Lazara, syna podmokelského mlynáře Josefa a dědice mlýna. Svatba se konala 15. února 1733³ a při obřadu svědčili pánové Matěj Hrabý (Rabie) a Jiří Kníže. Již 27. března 1733³ se novomanželům narodila dcera Marianna, jejímiž kmotry se stali manželé Matěj a Ludmilla Kotálovi z dolního Kotálovského dvora a svědkyní křtu byla paní Dorothea Modlová z Albrechtic. Syn Matěj se narodil 26. srpna 1738 a kmotrové byli shodní, jako v případě starší sestry i dalších dvou sourozenců. Matějův osud není z dostupných pramenů zřejmý, jisté je to, že nástupcem na místě mlynáře se později stane jeho mladší bratr Jan. Dcera Lazarových Dorothea, narozená 14. ledna 1741³, se nedožila ani dvou let a zemřela již 28. listopadu 1742³. Syn Jan se narodil 2. května 1743³ a pravděpodobně i on umírá v dětském věku. Svědkem jeho křtu se stali Ondřej Modl z Platoře a kmotrové Matěj a Ludmila Kotálovi. Další dcera byla opět pokřtěna jako Dorothea, narodila se 26. ledna 1745³ a kmotrem se stal, mimo manžele Kotálovy, také Matěj Hejplík z Albrechtic. Katharina, narozená 23. září 1747³, má jako kmotry uvedené opět manžele Kotálovy a Jiřího Hejplíka z Albrechtic, u křtu Marie Anny, narozené 22. listopadu 1749, svědčila, spolu se svým otcem Matějem, také Anna Kotálová. Syn, narozený 6. května 1751, dostal jméno Jan⁴ (Joannes), můžeme tedy usuzovat, že jeho stejnojmenný starší bratr již v tu chvíli nebyl naživu. Kmotrem se stal opět Matěj Kotál z dolního Kotálovského dvora s Mariannou Kotálovou. V rodině máme ještě zprávy o jednom synovi, jehož pokřtili jménem Vojtěch a narodil se 23. března 1755⁴. Kmotry mu byli manželé Jan a Catharina Kotálovi (poznámka husím brkem: Jan Kotál je jedním z autorčiných 128 pradědů dané generace; jeho otec Matěj zemřel 11. 8. 1753⁴ ve věku 65 let, matka Ludmila 31. 3. 1771 ve věku 88 let⁹) z dolního Kotálovského dvora, malý Vojtěch však krátce po narození umírá a další děti již v Lazarovic mlýně nepřibyly. Za zmínku také stojí, že mlynáři jsou formálně vedeni jako poddaní Sušici^3,4, mlýn držela v té době vrchnost⁸. Naproti tomu bratr Vojtěcha, Václav Lazar, jenž zřejmě žil nějakou dobu ve mlýně spolu s bratrovou rodinou, je uváděn jako člověk svobodný^3,4. S dalším osudem Václavovy rodiny se můžete seznámit ZDE.

Mlynářské řemeslo na podmokelském mlýně převzal po svých rodičích Jan Lazar a pokračoval tak v rodinné tradici již třetí generací. První Janova manželka se jmenovala Kateřina, neznáme však datum jejich sňatku ani původ nevěsty. Dcera Marie se tomuto páru narodila 1. září 1773⁹, její matka však necelý rok poté (30. května 1774⁹) umírá ve věku 26 let a je pohřbena na albrechtickém hřbitově. Ovdovělý mlynář Jan se 6. listopadu 1774⁹ znova oženil a jeho druhou manželkou se stala Ludmilla, dcera sedláka Matěje Tauška z Kadešic čp. 4¹¹. Svědky při svatbě byli sedláci z Kadešic Andreas Dolejš a Vojtěch Hořejš, spolu s Prokopem Hrabým z Podmokel. První syn z tohoto manželství, jenž dostal jméno Matěj, narozený 19. února 1776, se dožívá jen druhého dne a 20. února⁹ umírá. Druhorozený Josef, jenž přišel na svět 7. března 1777⁹, se dožil 14 let, zemřel 24. listopadu 1791¹⁰. podobný byl osud i tří dalších synů, Matěje (12. září 1779⁹-5. srpna 1781⁹), Matouše (6. září 1782⁹–19. prosince 1782⁹) i Simona (11. října 1789⁶–4. července 1801¹⁰). Kmotři všech těchto dětí, včetně dále uváděné Magdaleny, byli Jan Kotál z dolního Kotálovského dvora a Magdalena Martanová z Podmokel.  Dcera Magdalena se narodila 16. února 1784⁹ a s určitostí se dožila dospělosti, ve svých 19 letech porodila syna Simona (*26. října 1803⁶). Jednalo se však o dítě nemanželské a jméno jeho otce prameny nezaznamenaly, o dva dny později (29. října 1803¹⁰) malý Simon zemřel. Dalším synem mlynáře Jana Lazara a Ludmilly byl Prokop, narozený 3. července 1792⁶. Do mlynářské rodiny patřily ještě dvě dcery, Eva (22. prosince 1786⁶) a Marianna (*25. března 1798⁶). Nejmladším synem je pak Jakub, přišedší na svět 1. července 1795. Jako kmotři jsou u těchto dětí uváděni manželé Jan Kotál st. a jeho žena Kateřina, Magdalena Martanová, Matěj Martan a mladší generace dolních Kotálů, Jan s Mariannou.

Jan Lazar se stal i aktérem významné změny ve vlastnických vztazích, týkajících se podmokelského mlýna. Ten původně držela vrchnost a platila z něj kontribuci, mlynáři Lazarové byli jeho nájemci. 15. prosince 1784 mlynář Jan Lazar za 135 zl. mlýn odkoupil, zavázal se platit kontribuci a roční plat 18 zl.⁸ Mlýnský (Dolejší) rybník však do tohoto prodeje zahrnut nebyl a získala ho až v roce 1843 Janova vnučka Kateřina, tehdy jedenáctiletá a zastoupená svým otčímem a poručníkem Thomasem Pinkasem. Kupní cena činila 206 zl. 3 kr.⁸ Tento rybník, na rozdíl od Hořejšího, v předmětném období již vysušeného,⁵ zůstal ve své podobě až do začátku 3. tisíciletí, kdy byl po ničivé povodni v roce 2002 ponechán již vypuštěný (pamětnici události děkuji za upřesňující informace).

Mlynář Jan Lazar z tohoto světa sešel přirozenou smrtí na sklonku roku 1819 (28. prosince¹⁵) ve věku 68 let a byl pohřbený na albrechtickém hřbitově, vdova Lidmila žila až do poloviny let třicátých s rodinou svého syna ve mlýně a dosáhla úctyhodného věku 82 let. Zemřela 14. září 1836¹⁵ a věčně odpočívá také v Albrechticích.

Po otci mlýn převzal nejmladší ze synů, Jakub Lazar. Ve svých sedmadvaceti letech si 15. října 1822¹¹ vzal za manželku Marii Annu Švelchovou, šestnáctiletou dceru chalupníka Michaela Švelcha z Podmokel čp. 32/26¹¹ a jeho ženy Kateřiny Langové, selky z Dlouhé Vsi čp. 20.^11,16 Hned první léta společného soužití s mladičkou manželkou byla ale poznamenána událostmi, které vedly až k Jakubově uvěznění a odsouzení píseckým kriminálním soudem, a tedy jeho prakticky roční nepřítomnosti v domovské vsi. Záležitost se týkala sporů poddaných sedláků o placení dluhů na daních, jež byly sice definitivně vyřešeny již výpočtem a potvrzením z roku 1824,⁸ hned vzápětí ale vystaly další nejasnosti a odpor k placení, když bylo poddaným v prosinci 1824 sděleno, že by měli své povinnosti odvádět každý měsíc, a to z poloviny v obilí. K odmítnutí placení takto nově vyměřené daně ze strany dobršínských sedláků se brzy připojili i poplatníci z dalších vsí, včetně Podmokel a Kadešic. Později celá situace vygradovala až k obstavování obilí pod policejním dohledem přímo ve statcích vzpurných kadešických sedláků. Přímá konfrontace vyprovokovala panímámy k poněkud unáhleným reakcím a majetek svých rodin sveřepě hájily za použití násilí. Výsledkem vzniklé chaotické situace a následného vyšetřování bylo vzetí několika vesnických žen a mužů píseckým kriminálním soudem do vazby.⁸ Mezi zatčenými byl i mlynář Jakub Lazar, jakkoliv není úplně zřejmé, co ho do kadešické vřavy v danou chvíli přivedlo. Ve vazbě Jakub strávil celý rok, přestože většina vyšetřovaných byla propuštěna již dříve. Nakonec si odseděl i trest, rozsudkem kriminálního soudu v Písku stanovený na 6 týdnů žaláře, a 24. května 1826⁸ se mohl vrátit ke své rodině do podmokelského mlýna.

Prvním dítětem mlynářského páru byla dcera Marie Anna, narozená 21. dubna 1829,¹⁶ jež však krátce po narození umírá.¹⁵ Další dítě, dcera Kateřina, se narodila 28. října 1832¹⁶ a kmotry a svědky jejího křtu byli manželé z dolního Kotálovského Dvora, sedláci Vojtěch a Kateřina Kotálovi. Skutečnost, že rodinná idyla ve mlýně vzala za své s předčasnou smrtí mlynáře Jakuba, který umírá ve věku 47 let 21. dubna 1840,¹⁵ předznamenává nelehký další život Kateřiny. Mladá vdova Marie Anna, Kateřinina matka, se totiž již následujícího roku provdala za Thomase Pinkase, působícího v té době na podmokelském mlýně v roli mlynářského společníka. Ten pocházel z Dražovic čp. 33 a byl synem Jakuba Pinkase a Rosalie, rozené Kožnarové z čp. 22. Thomasovi bylo v době sňatku teprve 27 let a byl tedy o sedm let mladší než jeho nastávající manželka. Svatba se konala 9. listopadu 1841,¹¹ svědkem byl dražovický mlynář Thomas Tutchku a podmokelský sedlák Martin Cais. Thomas se stal poručníkem malé Kateřiny a jejím jménem později provedl výše zmíněnou obchodní transakci, týkající se držby Mlýnského rybníka. Manželům Pinkasovým se 25. února 1843¹⁹ narodilo první společné dítě, dcera Josepha. Ta se později provdala za Martina Walliše, třicetiletého rezervistu 11. řadového pěchotního pluku prince Alberta Saského. Martin byl synem podmokelského sedláka Vojtěcha Walliše a jeho ženy Marie, rozené Kotálové z horního Kotálovského dvora, živil se jako kameník v Podmoklech čp. 24. Svatba s Josephou se odehrála 10. září 1867.²⁰ Další děti přivítali mlynářští manželé 27. září 1845,¹⁹ kdy se narodila dvojčata Wenzl a Franciska.¹⁹ Wenzl však umírá již po několika dnech, 3. října,¹⁵ Franciska pak 1. února 1847.¹⁸ V rodině se narodilo ještě další dítě, jehož jméno nemáme ani zaznamenáno, jež zemřelo krátce po narození 10. července 1848.¹⁸ Posledním potomkem Pinkasových pak byla dcera Marie, narozená 28. srpna 1849,¹⁹ jejímiž kmotry byli Vojtěch Kotál, sedlák z Podmokel a Kateřina Kotálová. Marie se později provdala za mlynáře, působícího u jejího otce v podmokelském mlýně, Jana Hraběte, syna podmokelského sedláka z č. 43 Matěje a jeho ženy Marie, roz. Kavale z Rozsedel čp. 33. Svatbu slavili 10. listopadu 1868²⁰ a svědčili jim švagr nevěsty Martin Walliš spolu s Tomášem Caisem. Marie se nedožila příliš vysokého věku a již jako vdova zemřela 15. května 1907¹⁸ v 57 letech na ochrnutí plic. Pohřbena byla farářem Josefem Vlkem na albrechtickém hřbitově.

Vraťme se však ještě zpět k životnímu příběhu Kateřiny Lazarové, již jsme naposledy zachytili jako dítě ve mlýně, kde její otčím spravoval celý majetek Lazarů. S novou rodinou své matky žila Kateřina i v dospělosti v pozici podruhyně, avšak nikdy se nevdala. Přesto povila dvě děti, jejichž otce neznáme. Starším potomkem byla dcera, pojmenovaná po matce Kateřina, jež přišla na svět 4. listopadu 1859.²¹ Mladším pak syn Mathias, narozený 31. července 1868,²² jenž zemřel 1. listopadu 1870¹⁸ ve dvou letech na psotník. Dcera Kateřina se dospělosti úspěšně dožila a 24. listopadu 1885²⁰ se provdala za zedníka Ferdinanda Kotála, syna Petra Kotála z Podmokel čp. 48, který pocházel z horního Kotálovského dvora a Kateřiny, roz. Plánské z čp. 41. S novomanželkou nejprve přebývali v čp. 19, bývalém Šlechtovském statku, u Ferdinandova bratrance ze čtvrtého kolene, Matěje Kotála, syna Ondřeje. Později místo bydliště měnili a nakonec se přestěhovali do rodné chalupy otce rodiny Ferdinanda, do čp. 48. Kateřina s Ferdinandem měla 6 dětí, z nichž tři zemřely krátce po narození. Byli to nejstarší Vojtěch (*18. dubna 1888-22. května 1888),²³ Kateřina (*16. září 1893-2. listopadu 1893)^18,23 a nejmladší z dětí, syn Bohumír (*8. listopadu 1897-22. prosince 1897).²³ Dcera Anna se narodila 16. července 1889²³ a její o dva roky starší sestra Marie 4. září 1891.²³ O Marii víme, že se dospělého věku dožila, přežila obě světové války a zemřela 4. června roku 1950²³ v Sušici. Jejich mladší bratr Antonín přišel na svět 2. května 1895²³ a jeho další osud známe jen částečně. Na začátku 1. světové války narukoval ke 23. dělostřeleckému pluku do Prahy, s nímž se dostal do Srbska, kde byl zajat. Poslední zprávy o něm pocházejí z jihosrbského města Niše,²⁴ není ani známo, zda válku přežil, či ne. Jeho jméno je dodnes připomínáno na pomníku, jejž nechali podmokelští vybudovat po skončení války. Všechny děti, narozené v rodině Kateřiny a Ferdinanda, měly shodné kmotry z horního Kotálovského dvora, tamního sedláka Jana Kotála a jeho ženu Marii. Krátce po narození nejmladšího syna však Kateřina onemocní tuberkulózou a ve věku pouhých 42 let 22. června 1898¹⁸ umírá, pohřbena je na albrechtickém hřbitově. Vdovec Ferdinand se poté ožení s Marií Drykovou z Velké Chmelné, ale tady už začíná jiný příběh. Ten náš, více než dvousetletá historie mlynářského rodu Lazarů, se na tomto místě uzavírá.

¹SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 01 (www.portafontium.eu)

²Berní rula kraje Prácheňského, svazek 27-28, díl I a II., připravil dr. Antonín Haas, SPN Praha 1954, s. 940

³SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 02 (www.portafontium.eu)

⁴SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 03 (www.portafontium.eu)

⁵ Národní archiv Praha, Indikační skici stabilního katastru – Podmokly u Sušice

⁶SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 05 (www.portafontium.eu)

⁷Vašků Z. 1996: Deštivé roky 1770 – 1772. Historická epizoda vodního režimu, která ovlivnila vývoj české společnosti, zemědělství a krajiny. Vesmír 75(8), p.455.

⁸Lhoták, J. 2018: Město Sušice a jeho poddaní. Scriptorium, spolek pro nekomerční vydávání odborné literatury. Praha, Sušice, 944 s.

⁹SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 04 (www.portafontium.eu)

¹⁰SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 07 (www.portafontium.eu)

¹¹SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 11 (www.portafontium.eu)

¹² SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Budětice 06 (www.portafontium.eu)

¹² SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Budětice 06 (www.portafontium.eu)

¹³SOA Plzeň, detašované pracoviště Nepomuk, Velkostatek Albrechtice – Podmokly, (1692) 1726–1883, inventář fondu. Ex. Chmelenský M.: Židovské komunity na Sušicku. Západočeské muzeum v Plzni, o.p.s., 2021, 1.vydání.

¹⁴SOA Plzeň, V. odd., Velkostatek Albrechtice – Podmokly, Gruntovní kniha č. 99. Ex. Chmelenský M.: Židovské komunity na Sušicku. Západočeské muzeum v Plzni, o.p.s., 2021, 1.vydání.

¹⁵SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 12 (www.portafontium.eu)

¹⁶SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 08 (www.portafontium.eu)

¹⁷SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Sušice 07 (www.portafontium.eu)

¹⁸SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 18 (www.portafontium.eu)

¹⁹SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 9 (www.portafontium.eu)

²⁰SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 20 (www.portafontium.eu)

²¹SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 10 (www.portafontium.eu)

²²SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 17 (www.portafontium.eu)

²³SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Albrechtice 19 (www.portafontium.eu)

²⁴SOA Plzeň, Kronika obce Podmokly. (www.portafontium.eu)