Na statku u Šlechtů

Svatba Marianny Šlechtové a Josefa Kotala se konala 2. října 1765⁴ a svědky obřadu byli podmokelští usedlíci Jan Čácha, Simon Míčka a František Hrabý. Manželům Kotalovým se následujícího roku po svatbě narodil syn Ondřej (*30. listopadu 1766⁴), jenž je později uváděn jako majitel šlechtovského statku⁵. Jsme tedy svědky momentu, kdy po meči původní rod Šlechtů (Šlachtů) vymřel, majetek nicméně ještě v té době zůstal v držení potomků ženské rodinné linie. Další děti již zřejmě manželům Kotalovým/Šlechtovým dopřány nebyly, otec rodiny Josef zemřel 2. května 1791¹⁰ a o hospodářství i matku se musel postarat syn. Ondřej si ve svých osmadvaceti letech vzal za ženu Josephu, dvacetiletou dceru sedláka z Budětic čp. 40, Bartoloměje Kratochvíle. Svatba byla vystrojena v rodišti nevěsty, Buděticích, 3. listopadu 1794¹² a v tamním kostele svazek potvrdili svými podpisy svědkové Wojtěch Kotal z Podmokel a Josef Linhart, sedlák z Čejkov. Prvorozeným dítětem páru se stal syn Jakub, narozený 10. července 1795⁶, již 13. listopadu¹⁰ ale umírá ve věku necelých 6 měsíců. Dalším dítětem Šlechtových byl Joannes, který se narodil 29. srpna 1796⁶ a jeho kmotry se stali Weit Žiwot a Margita Worofkowa, šenkýř a selka z blízkých Kadešic. Dcera Kateřina přišla na svět 20. října 1797⁶ a jejími kmotry jsou opět kadešičtí sousedé, Rosina Žiwotka a Mathieg Worofka. Stejné kmotry má i další syn, Mathieg, jenž se narodil 25. prosince 1798,⁶ již po čtyřech týdnech života však 24. ledna 1799¹⁰ umírá. Podobný osud potká i dva mladší sourozence, Mariannu (*8. ledna 1800⁶-24. dubna 1800¹⁰) a Mathiege, jenž se narodil 21. ledna 1801⁶ a umírá ve věku 3 měsíců 23. dubna 1801,¹⁰ kdy se stal obětí řádící epidemie neštovic. Dcera Magdalena přišla na svět 18. května 1802,⁶ svědky jejího křtu a kmotry se stali Margita Worofkowá a Weit Žiwot z Kadešic. Dalším dítětem, narozeným na šlechtovském statku a zároveň posledním potomkem, který byl zapsán se jménem Šlechta, byl Mathias, narozený 29. ledna 1804.⁶ Jeho kmotry byli opět kadešický sedlák Matieg Worofka a tamní šenkýřka Rosina Žiwotka. Mathias se po smrti svého otce stal jeho následovníkem v hospodářství, 24. července roku 1848¹¹ si v albrechtickém kostele vzal Alžbětu Taušovou, čtyřiatřicetiletou dceru šimanovského rychtáře Jakuba Tauše a jeho manželky Marie Fuchsové z Kadešic. V době své svatby již používal rodové jméno Kottal, jako svědkové jsou podepsáni pánové Martin Cais a Mates Kovařík, sedláci z Podmokel.  Další Ondřejovu dceru, Kateřinu, jež se narodila 6. listopadu 1805,⁶ již nacházíme pod jménem Kottalová a zápis nás informuje, že její otec v té době stále přebýval v čp. 23, ale provozoval minimálně v tomto období živnost šenkýře. Svědky křtu a kmotry byli kadešický šenkýř Weit Žiwot a tamní selka Anna Marie Borofková. Pod jménem Kottal a s povoláním šenkýře nalézáme otce rodiny i u zápisu křtu dalšího dítěte, dcery Rosiny, jež se manželům narodila 15. října roku 1806.⁶ Kmotrou je v tomto případě opět Rosina Žiwotowa z Kadešic, kmotrem pak sedlák z téže vsi, Wojtiech Martan. Otázkou samozřejmě zůstává, co Ondřeje ke změně životního stylu a příklonu k jinému typu obživy vedlo v situaci, kdy byl držitelem selského gruntu. Jako jedna z hypotéz se nabízí možnost neúrody v předchozích dvou letech⁷ (1804-1805), byť dopady již nebyly tak ničivé, jako v případě hladomoru na začátku let sedmdesátých v předcházejícím století. Projevily se totiž změny, zavedené do zemědělství po předchozí bolestné zkušenosti, jako inovace systému úhorového hospodaření, rozšíření pěstování brambor, ozimého ječmene, burgundské řepy apod. V každém případě ale i částečný neúspěch zemědělské činnosti nutil hospodáře nalézat operativní řešení obtížné situace s možnostmi dalšího výdělku.

Nejzajímavější v celém příběhu jsou ovšem změny jména, které, navzdory vžité představě o jednoduchém pojmenování „po chalupě,“ mohou mít složitější pattern a odrážet aktuální sociální postavení jednotlivých aktérů. Ve výše uvedeném případě sledujeme návrat jména po původním vlastnickém rodě až v generaci následného dědice statku, spíše než po chalupě se však jedná o pojmenování podle způsobu nakládání s půdou. V okamžiku změny obživy vlastníka dochází rychle i k návratu jeho rodového jména po otci, které bylo v období hospodaření na statku upozaďováno, a to i přes jeho zjevnou dominanci v matričním zápise o narození, jakkoliv tento uváděl jména obě.^4,6 Také v době sňatku bylo otcovské rodové jméno ženichovi zapsáno jako jediné,¹², ke zlomu došlo až u zápisů dětí, na statku narozených.⁶

Další zajímavou otázkou je to, ve které z podmokelských hospod Ondřej Kottal šenkoval, nelze vyloučit možnost, že to bylo právě v panské hospodě, jež v dané době byla součástí příslušenství statku, propachtovaného již původním šlechtickým majitelem, Janem Josefem von Puteani,  představenému zdejších židů, Henochu Trenkovi.^13,14 V takovém případě by to byla hezká ukázka toho, že přítomnost židovské komunity byla úzce provázána nejen s vrchnostenskou ekonomikou, ale i s životy vesnických starousedlíků. Druhou možností je pak angažmá u již stárnoucích kmotrů svých dětí, kadešických šenkýřů Žiwotových. Začátkem podzimu 1806 (19. září¹⁵) pak umírá Ondřejova matka Marianna ve věku 72 let. S manželkou Josephou již žádné další děti neměli a zanedlouho rodinu postihla další rána, když Josepha 2. ledna 1809¹⁵ podlehla tyfovému onemocnění v době, kdy jí bylo pouhých 34 let. Ondřej svou druhou ženu nalezl v blízké Sušici a 30. října 1809 si zde vzal Marii Annu Wisokou, sedmadvacetiletou dceru chalupníka na Dolním předměstí čp. 42, v té době již zesnulého, Mathiase Wisokého a jeho ženy Magdaleny Svatošové z Čímic.^16,17  U narození dětí z tohoto manželství nacházíme opět informaci, že Ondřej na statku čp. 23 hospodaří jako sedlák, tentokrát ovšem již pod svým rodovým jménem Kottal.¹⁶ Zda se tedy u zápisu jména Šlechta předchozím dětem, narozeným první manželce Josefě na přelomu století, projevoval vliv Ondřejovy matky Marianny, rodem poslední ze Šlechtů, se můžeme dnes již jen domýšlet. V matričních záznamech však nalézáme náznaky toho, že Ondřej obě jména používal ambivalentně i v jednom časovém období, když se podepisoval jako svědek křtů a kmotr narozených dětí svých sousedů, často z okruhu vrchnostenské části vesnice.⁶ Zaznamenáníhodné je i to, že se zřejmě skutečně jedná o autentické, vlastnoručně provedené podpisy, dosvědčující zhruba od roku 1793 Ondřejovu elementární gramotnost, v daném časovém období pro jeho sociální vrstvu spíše výjimečnou.  V každém případě již v srpnu následujícího roku Magdaléna přivedla na svět syna Wenzla (*26. srpna 1810¹⁶). Kmotry se stali opět kadešičtí, šenkýřský syn Tomáš Žiwot a selka Marie Anna Borofková. Druhý syn Kottalových dostal jméno Anton¹⁶ a narodil se 7. května 1812, kmotr i kmotra byli shodní. Jeho bratr Adalbert přišel na svět 4. dubna 1814,¹⁶ kmotrem mu byl kadešický sedlák Adalbert Martan, spolu s tamní šenkýřkou Marií Žiwotovou. Dcera Ludmila se narodila 13. října 1816¹⁶ a kmotrou se jí stala selka z Kadešic Marie Anna Martanová, kmotrem pak Tomáš Žiwot, kadešický šenkýř. Na začátku roku 1819 přišel ve statku čp. 23 na svět ještě další syn, Mathes, jenž však bezprostředně po narození umírá a 2. února¹⁵ je pohřbený v Albrechticích. Nejmladší syn, Jakob, se manželům Kottalovým narodil 12. července 1821¹⁶ a spolu s Marií Annou Martanovou byl jeho kmotrem kadešický sedlák Mathias Borofka. Matriční záznam se zmiňuje ještě o jednom dítěti, které se však roku 1826 nenarodilo živé a nebylo tedy ani pojmenováno.^15,16 Všechny děti pokřtil tehdejší albrechtický farář Franz Moser. Přes veškeré peripetie svého nelehkého života se Ondřej Kottal dožil požehnaného věku 84 let a dne 3. ledna roku 1848¹⁸ zemřel na svém statku. Pohřbený byl na hřbitově při albrechtickém kostele.

Citované prameny najdete na konci hlavní statě O podmokelském mlýně.