Éra rytířů von Puteani

Jan Václav von Puteani pocházel ze staré, italské šlechtické rodiny, jeho předek Erhart de Puteani se přistěhoval do Čech a získal zde inkolát⁹ roku 1637. Pravděpodobným důvodem pro jeho příchod a usazení zde byl sňatek s Marií Magdalenou de Lamotte, dcerou Joachima Erharda Lamotte de Frintropp a jeho ženy Gertrudy, rozené ze Schiffelbergu⁹. Lamotteové byli příslušníci prastarého francouzského rytířského rodu, jehož předek Juhel de la Motte (rodové jméno je odvozeno od středověkého prvku obranného stavitelství, komolého kužele, na jehož vrcholu je umisťován obranný a zhusta i obytný prvek, často věž) je zmiňován v kraji Anjou již roku 1235¹⁷. V Českých zemích příslušníky rodu zaznamenáváme od roku 1620, kdy využili situace po porážce druhého stavovského povstání, spojené s odchodem evangelické šlechty do emigrace. Jejich majetky byly situovány zejména na severu Čech. Potomci zakladatele české větve rodu von Puteani se dovednou sňatkovou politikou dostali do přízně mnohých starých českých šlechtických rodů, pohybovali se však spíše mezi nižší šlechtou a do vyšších pater společnosti se jim proniknout nepodařilo. Jako obyvatele a majitele panství nacházíme příslušníky rodu na mnoha místech českých zemí, namátkou jmenujme Soutice, Ostředek, Chlum u Rakovníka, Blahotice u Slaného, Nemojov či Liteň. V pozdější době mezi nimi nacházíme i zdatné podnikatele, jako příklad může sloužit Karel Ferdinand, zakladatel uhelného dolu Caroli u Slaného¹⁰. Jan Václav se narodil přibližně v roce 1709 a nejspíše se jedná o syna Antona Franze von Puteani a Marie Kateřiny Jestřebské z Rýzmburka, dcery Jana Antonína Bernharda Jestřebského z Rýzmburka a Kateřiny Veroniky Tluksové z Vrabí⁹. Manželkou se mu stala Josepha Sobětická, paní na Podmoklech, rekonstruovat její příbuzenské vazby na předchozí majitele podmokelského statku se však doposud detailně nepodařilo. O tom, že zde takové vazby jsou a četné převody majetku probíhaly mezi vzájemně příbuznými a spřízněnými osobami, svědčí i výběr kmotrů a kmoter u Puteanových dětí. Setkáváme se zde opět s Agnes Antonií Grünerspergovou z Grünerspergu, rozenou Janovskou z Janovic, dále s Janem Sobietickým, pánem na Bohově či urozenou paní Rhenovou z Rhenu¹¹. Další příslušnice rodu Janovských z Janovic, Barbora, byla pravděpodobně Puteaniho švagrovou, manželkou Ferdinanda von Puteani⁹. V Podmoklech se narodilo celkem 10 potomků Jana Václava von Puteani, pozdějšího dědice statku Jana Josefa mezi nimi však nenajdeme¹¹, narodil se již před příchodem rodiny na podmokelské panství přibližně roku 1744¹², kde, však známo není. Po smrti otce 31. prosince 1782¹⁹ se Jan Josef plně ujme povinností spojených se správou statku, ačkoliv se lze domnívat, že na této činnosti se výrazně podílel již dříve, společně se svým otcem. Do doby „vlády“ Jana Josefa nad podmokelským statkem spadá i období poměrně hojného udělování svatebních konsenzů židovským familiantům, a to jak po ničivém hladomoru v počátku 70 let, tak po požáru v začátku let osmdesátých, kdy celá statková část vsi lehla popelem⁶. Nepochybně si uvědomoval přínos židovské komunity pro ekonomiku statku, jehož zemědělské výnosy, vzhledem k poloze v nepříliš úrodné oblasti s podmáčenými či kamenitými půdami, zřejmě nebyly valné. Stal se tak klíčovou osobou v historii podmokelské synagogy, kterou po požáru pro židovskou komunitu vystavěl, zřejmě na místě původního dřevěného objektu se shodným určením, spolu s traktem navazujících domků při severovýchodním okraji vsi, které navrátivším se židovským rodinám prodal či pronajímal. O blízké spolupráci mezi jemnostpánem von Puteani a židovskými obyvateli svědčí i fakt, že nakonec propachtoval představenému židovské obce Henochu Trenkovi celý statek s příslušenstvím na dobu šesti let⁶. Kromě synagogy Jan Josef po požáru nejspíše nechal postavit i kapličku Panny Marie Růžencové na návsi před zámkem, která také zůstala zachována a užívána k bohoslužebným účelům až do dnešních dní.

Není ovšem zcela jasné, dokdy Puteani s rodinou na zámku žil, z albrechtické farnosti nemáme záznam ani o jeho svatbě s Catharinou Weitzovou (narozenou 1. října 1778¹³) z Puchverka u Petrovic čp. 8, dcerou tamního svobodníka a lovčího Michaela Weitze a jeho manželky Marie Anny. V Podmoklech se zřejmě nenarodila ani jediná dcera manželů Puteani, Karolína, a již roku 1804 rodina Podmokly opouští definitivně a stěhuje se na kalenické panství, jež Jan Josef zakupuje 2. června 1804 od Karla Evžena z Lambergu¹⁴. V Kalenicích Jan Josef stráví zbytek svého života, 18. prosince 1812 zde umírá a je pohřben ve Volenicích¹².